Kronika
Na těchto stranách jsou zaznamenány důležité a přelomové udélosti.
Údaje zde zapsané jsou znamenány chronologicky.
| Emeserovo vidění zkázy a legenda o Svitku tisíců slz |
Ugred Hladový, pán obrů | Útok obrů | Velká válka |
| Temné doby | Rituál uzavření, zjevení Ostrova |
Emeserovo vidění zkázy a legenda o Svitku tisíců slz
Ve Zlatém Městě, nejcivilizovanějším a nejkrásnějším sídle které kdy na světě stálo žil elfí mudrc a věštec, jeho jméno znělo Emeser. Složitým zaklínáním a rituály si přivolal vidění, v němž spatřil, kterak se přes Hory smrti valí ohromné armády a Zlaté město padá. Estried, tak jak byl dosud znám přestane existovat, přijde zničující válka.
Věštec tedy svou vizi oznámil elfímu králi Elionu Vznešenému, toho času nejvyššímu vládci města. Ten plně důvěřoval schopnému věštci a provedl mnohá opatření. Mágové i armáda se začali mobilizovat a sbírat síly. Civilizované národy hleděli s obavou na vrcholky Západních hor(později Hor smrti), které se ukrývaly v mlze. Emeserovo vidění bylo mocným a složitým zaklínáním zachyceno na svitku s věštbou, později známém jako Svitek tisíců slz.
Následuje nejsrozumitelnější výňatek z Emeserova vidění.
Povstanou temné hrůzy minulosti.
Svět končí v krvi současnosti.
Hleď s hrůzou do hor,
přichází zkáza horší než mor.
Pádu zlaté věže však nezabrání ani s mečem paže,
elfí krev proudem se valí, zlaté domy temnota halí...
Na svitku je zachyceno kompletní znění Emeserovi věštby. Byl zapečetěn a svěřen do péče králova blízkého rádce a přítele - elfího knížete Narolida, Zlatého Oka.
Později byla pečeť ze svitku sňata a rozlomena na několik, pravděpodobně sedm částí. Svitek bez této zvláštní pečeti paradoxně nejde otevřít a přečíst. Fragmenty pečetě byly rozdány mocným lidem, nebo ukryty na bezpečných místech.
Legenda praví, že Svitek tisíců slz obsahuje i další proroctví, která na kouzelný pergamen sama od sebe přibývají vlivem silné a mocné magie, jenž byla použita při jeho výrobě.
Je tam zachyceno, kam se dále bude ubírat celý svět, včetně katastrof, válek a podobně. Majitel svitku by mohl předvídat a věštit se stoprocentní přesností. Je to opravdu mocná a nebezpečná relikvie. Povídá se, že vlatník může pouhou četbou tohoto svitku cestovat v čase a měnit sled událostí a tím přivodit tragické důsledky v současnosti. Tato nepotvrzená schopnost artefaktu, stejně jako vidění přesné budoucnosti, je velice mocná a nebezpečná. Proto jsou svitek a úlomky pečeti tak dobře střeženy.
Ugred Hladový, pán obrů
Roku 2045 se v Západních horách, v temné jeskyni, narodil obr, dostal jméno Ugred. Jeho vlasy byly od narození světlé, jako zralé obilí. Od dětství byl silný a dobře stavěný.
V šesti letech se stala strašlivá událost, Ugred mrazivé zimní noci sežral svou vlastní matku a spolu s dalšími sourozenci přebýval dále v jeskyni.
Jednoho letního dne strhla venku strašlivá bouře. Obři seděli ve své temné sluji a čekali až se liják přežene. Hrom burácel mezi mohutnými štíty a ty jeho zvuk vracely s hrozivou ozvěnou. Blesky osvětlovaly celou scenérii prudkým světlem a proudy vody se valily po strmých stezkách. Zdálo se, že příroda se rozhodla celé Západní hory rozbít na padrť.
Náhle se na mokré stezce před jeskyní objevila postava. Stará nahrbená bytost v širokém černém plášti s kápí staženou hluboko do čela. Obři nevěřícně zírali, kdo že se to odvážil v tak hrozném lijáku do hor. Postava budila zvláštní respekt, Ugred by jakoukoli jinou osobu okamžitě zabil, ale tohle bylo něco neobvyklého.
Hrbáč stál na dešti a prohlížel si skupinku kolohnátů v jeskyni. Pak se pomalu vydal směrem k Ugredovi. Obr měl co dělat, aby necouvl. Osoba pomalu vyndala ze záhybů pláště ruku a natáhla jí směrem k Ugedovi. V bledé kostnaté dlani se něco zalesklo. Masivní kroužek, možná náramek, Ugredovi by však mohl sloužit jako prsten.
„Ber.“ Zachrčela temnota z kápě. Obr se opatrně natáhl pro šperk. S tupým výrazem zvedl kroužek před oči a pozorně si jej prohlédl. Byl to prostý masivní šperk, jehož obvod obtáčel had. Když Ugred sklopil oči zpět na neobvyklého hosta, ten už byl pryč. Viděl jen jeho záda, jak vychází z jeskyně a mizí ve strašlivém lijáku. Celou oblohu v tu chvíli ozářil mocný blesk a ozval se hlasitý hrom.
Ugred a jeho společníci si zvědavě prohlíželi prsten a zároveň občas pohledem zalétli ke vchodu do jeskyně, zda se podivný hrbáč nevrací.
Obr nasadil prsten na palec a ten krásně sedl, prohlédl si šperk proti blesky osvětlenému nebi, uznale pokýval hlavou a spokojeně zamručel.
Do konce života již prsten nesundal.
O několik let později sjednotil Ugred obry z ohromné části Západních hor a vyrazil do útoku proti elfímu Zlatému Městu. Elfové však byli připraveni, první nápor obrů odrazili a útočníky zahnali daleko na jihovýchod.
Obři byly na hlavu poraženi při kraji Kamenného lesa. Mnoho jich padlo a přišel zde o život i Ugred Hladový. Spousta obrů se po jeho smrti rozutekla do lesů a hor, kde daleko od civilizace dodnes žijí.
Na místě Ugredova skonu je navršena ohromná mohyla z mohutných balvanů. Obři se na toto poutní místo často vrací, scházejí se zde a klaní se mrtvému vládci.
Prsten, který Ugred dostal od tajemné postavy v horách se nikdy nenašel, možná jej odnesl některý z elfů, kteří obry porazili, ale to nikdo neví. Každopádně, pro obry je to vzácná relikvie a touží po jeho nalezení.
Útok obrů
Sedm let po Emeserově vidění zaútočili ze Západních hor obři na Zlaté město. Jejich výskyt v horách byl poslední dobou velice četný, ale to v jakém množství napadli město bylo nevídané. Elfové bránili Zlaté město a posily spojených národů byly na cestě.
U pramenů Černé řeky se udála osudná bitva, při které bylo vojsko obrů poraženo. Zbytky poražené armády ustupovaly na východ od Západních Hor. Na pomezí Kamenného lesa byly obři rozehnáni a dál pronásledováni elfímy válečníky.
Přípravy na válku v rozsahu, jak jí podal Emeser byly ohromné a i tak velký útok obrů věštbě rozhodně neodpovídal. Emeser byl za svou, podle krále Eliona Vznešeného, chybnou vizi vypovězen z elfího Zlatého města. I další věštci a mágové upadli v nemilost a byly postupně vyhnáni. Elion Vznešený toho času pravil:
“Jděte mi z očí, nestojím o vaše mizerné věštby a kouzla.“ Jen velmi málo hlasů se odvážilo namítat, že toto nebyl předpovězený útok. Jedním z nich byl i Narolid, Zlaté Oko. Král však nedbal rad. Mágové odešli na východ do pouště, do města na břehu Oceánu bez Konce – Sluneční Citadely. Zde později založili magickou enklávu - Kruh. Spolu s mágy odešlo hodně dalšího elfího lidu, usadili se po celém kontinentu, velká část jich zůstala v Nekonečném hvozdu.
Velká válka
Oné mrazivé zimní noci zrudly vrcholky Západních hor pekelným ohněm. Jako lavina se na civilizaci vrhla zkáza a ničení. Emeserova vize byla naplněna. Povídá se, že Elion Vznešený, elfí král Zlatého Města při pohledu na vrcholky hor, přes které se valil nespočetný zástup démonů zemřel žalem a vinou. Obrany města se tedy ujal i elfí kníže Narolid, Zlaté Oko.
Mocnosti zla – démoni. Odkud přišli nebylo známo, prastaré svazky mluví o tři a třiceti démonech, z nichž nejmocnější se nazýval Asmograd, bylo to ztělesnění čirého zla, esence nenávisti a smrti. V nekonečných armádách mocných démonů se našli nižší démoni, bestie z pekel a nekonečné řady nepopsatelných hrůz a stvoření z nejhorších snů.
Za mrazivých zimních dnů se jako lavina převalily přes Západní hory, od této události zvané Hory smrti a v nekonečných řadách napadli civilizované země. Města hořela, lidé umírali po tisících. Proti démonům vytáhly spojené armády lidí a elfů, dokonce i draci vyslyšeli prosby nejmocnějších elfích kněží. A tak stanuly proti sobě dvě armády v počtu, který svět již nikdy nespatřil. Bitva trvala několik dní, padli tisíce mužů i bestií. Asmograd sám plamenným mečem rozséval smrt v řadách elfů, někteří lidé umírali hrůzou jen když se ocitli v jeho blízkosti. Démoni zvítězili. A tehdy udělal Asmograd největší chybu, v euforii vítězství síly rozdělil a převážnou část své nekonečné armády poslal na sever, kolem Půlnočního moře, aby dobyl další země. Sám pak postupoval dál na severovýchod a plenil zdecimovanou civilizaci.
Led a sníh zpomalil kroky bestií a démonů. Takzvané severní hordy vedlo patnáct mocných démonů, plenili zasněžené osady podél Temnolesa a vraždili jejich obyvatele – houževnaté a podsadité postavy s nazelenalou kůží – orky. Plenění pekelných hord však neuniklo pozornosti. Z děr pod Temnolesem se vyhrnulo tisíce a tisíce orků, napadli armádu démonů a padli v krvavé bitvě. Avšak z armády temnot nezbylo téměř nic, rozprášené a dezorientované zbytky neměl kdo sjednotit, všech patnáct mocných démonů bylo zabito čepelemi orckých náčelníků.
Kmeny divokých barbarů žijících na Ledových ostrovech v Půlnočním moři se s vytím vrhli na zbytky hrůzostrašné armády. Pod jejich těžkými sekerami a válečnými kladivy padli zbytky démonů. Barbaři ucítili kořist, znepřátelené kmeny spojila touha po zlatě a slávě a vyrazili na jih v ohromném počtu.
Mezitím zbytek Asmogradovi armády postupoval dál do civilizace. Poslední spojená vojska elfů, lidí a trpaslíků na něj čekala na okraji Nekonečného lesa. Král démonů vládl mnohem početnějším vojskem a osud lidstva se zdál být zpečetěn. Při poslední bitvě však Asmogradovi vpadlo do zad zuřivé vojsko barbarů ze severu, nájezdníci posedlí pachem krve za sebou zanechávali v démonské armádě široké brázdy. Pak, na konci bitvy padl i sám Asmograd, zabil jej obrovský barbar, sekerou pokrytou magickými runami. V následujících letech byl tento znám jako Aruk Nelítostný. Velká válka skončila, leckdo by myslel, že dobře, byl to začátek Temných dob...
Temné doby
Kdo by čekal, že si zástupci elfů, lidí a trpaslíků podají s Arukem ruku, mýlil by se. Zdecimovaná armáda tří ras se nebyla schopna postavit mocným barbarům a ti si toho byli vědomi. Brali vše, co pro ně mělo cenu – zlato, jídlo a ženy. Válkou zkoušeným národům nebylo dopřáno míru. Každým rokem, v létě se na severu objevily lodě s draky na přídích a brali co se jim zamanulo. Lidé sami jim kladli k nohám vše co pro ně mělo cenu, Aruk nastolil krutovládu. Města se pomalu vylidňovala, obyvatelé odcházeli do lesů a hor, ukrýt se před terorem, který přinášely dračí lodě plné barbarů.
Tato léta jsou kronikáři zvány Temnými dobami.
V místech smrti Asmograda se začala v těchto časech otevírat obrovská propast, která rok od roku roste. V posledních letech se její velikost ustálila a k dalším propadům již snad nedochází. Má mnoho jmen, nejznámější je Propast Světa, nebo Démonův Chřtán.
Po Arukově smrti nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Asveg, zvaný Krutý. Ale náčelníci dalších kmenů byli proti a tak se v malých šarvátkách a rozbrojích začalo mocné barbarské království rozpadat. A jednoho léta se již dračí lodě neobjevily, seveřané byli oslabeni svou bratrovražednou válkou. Jejich mocná říše se rozpadla na několik kmenů, které jsou proti sobě hnány krevními mstami, jenž se táhnou už desítky let.
Civilizované země si oddychly a začaly se velmi pomalu dostávat do stavu před Velkou válkou.
Rituál uzavření, zjevení Ostrova
Propast Světa, Démonův Chřtán, tak je zvána hluboká rokle, která se otevřela v místě smrti pána démonů Asmograda. Je jako jizva v pustině, která stále připomíná Velkou válku a utrpení. Kolem propasti se poslední dobou za bezměsíčných nocí zjevují hrůzostrašné stíny démonů a bestií. Více, či méně důvěryhodní svědci tvrdí, že tam dokonce spatřili příšerné démony v jejich fyzické podobě. Ale to jsou jen pověsti.
Nicméně i toto byl jeden z důvodů, proč se horkého léta roku 1009 N.v. sešlo v podzemní svatyni pod Sluneční Citadelou celé seskupení nejmocnějších čarodějů a mágů – Kruh. Prastaří mistři magických umění započali s obtížným obřadem, který měl jednou provždy uzavřít Propast Světa – Rituálem uzavření. Několikadenní úsilí však nebylo korunováno úspěchem. Místo zavření Démonova Chřtánu byla všechna mocná energie absorbována daleko od západních břehů Země Nekonečného Písku a dala vzniknout ohromnému Ostrovu, který takřka přes noc povstal z hlubin Oceánu bez Konce. Jeho břehy jsou lemovány horami a nikdo zatím přesně neví, co je uprostřed.